Škoda umí vyrobit velehory, vichr i letní žár v jedné místnosti
Představte si místo, kde dostanete auto výš než je nejvyšší evropská hora, pustíte na něj vítr silnější než orkán a nebo ho vystavíte teplotě jako na žhavé poušti. Škoda Auto takové místo má.
Při vývoji vozů jezdí prototypy v extrémním prostředí. Vyráží třeba na rakouský Grossglockner, kde podstupují náročné testy v rámci vývoje celého vozu, zejména chladicího a brzdového systému. Jenže testy lze provádět jen za určitých podmínek, které na Grossglockneru panují jen několik měsíců v roce, což výrobce nutí hledat další možnosti testování. Těmi mohou být laboratorní testy v sofistikovaných zařízeních. Škoda Auto právě jedno takové pracoviště zprovoznila.
Toto pracoviště nazvané Simulační centrum umožňuje mimo jiné simulovat jízdu v rozdílných nadmořských výškách od 0 až do 5 500 metrů nad mořem. Pracoviště je určené pro komplexní testování vozů se všemi typy pohonů a validaci virtuálních výpočtů v širokém spektru jízdních a klimatických podmínek. „Jasným trendem ve vývoji vozů je maximální využití virtuálních simulací. Ovšem tyto simulace je potřeba někde ověřit a nové pracoviště to umožní,“ vysvětluje Johannes Neft, člen představenstva Škoda Auto pro oblast technického vývoje.
Kromě nadmořské výšky umí nová speciální komora navodit i řadu dalších podmínek. Auta tu mohou být vystavena teplotám od -7 do +50 °C a relativní vlhkosti vzduchu od 10 do 95 %. Dynamometrické válce jsou připraveny na vozy s výkonem až 300 kW a maximální rychlostí 265 km/h, takže tu auta může mimo jiné testovat i oddělení Škoda Motorsport. Laboratoř je dále vybavena speciální tratí s dvojicí ventilátorů o průměru 2,5 metru, které umožňují simulovat proudění vzduchu kolem vozu. V laboratoři jde testovat i různou intenzitu slunečního svitu a to až do výkonu 1200 W/m².
Cílem je prověřit zejména chladicí systém a termomanagement auta, ale také samotné pohonné ústrojí vozu a jeho chování v extrémních podmínkách i z hlediska tvorby emisí a spotřeby. Proto je laboratoř mimo jiné vybavena moderním analytickým systémem pro měření emisí. Pro simulaci jízdy v horách používají k řízení vozů speciální roboty, které nahrazují řidiče. Obsluha smí totiž v komoře pracovat pouze v případech, kdy se simulují nadmořské výšky maximálně 2 500 metrů.
Betonový sarkofág se prohýbá
Aby mohly testy v tak odlišných podmínkách probíhat, má simulační komora speciální konstrukci. Auto sem vjede dvojitými vraty, která přes zafukovací těsnění zajistí hermetické utěsnění prostoru. Kromě dveří se po vjezdu za autem „zavřou“ i lopatky aerodynamické trati, které vrací vzduch za autem zpět do celé měřicí tratě k ventilátorům.
Na boku komory je obří vyhřívané a odvětrávané okno z vrstveného skla, které zajišťuje průhled z velína do komory. A hned vedle jsou speciální utěsněné dveře. Těmi se obsluha dostane skrz 85 centimetrů tlustou železobetonovou zeď do přechodové komory. Teprve po uzavření dveří do testovacího prostoru dojde k vyrovnání tlaku s běžným atmosférickým tlakem, jaký panuje ve velíně.
Mimochodem, samotné zařízení se nachází v Mladé Boleslavi v nadmořské výšce přibližně 220 metrů, tamní technika umí tedy simulovat lehký přetlak, aby dosáhla tlaku na hladině moře, i silný podtlak. Zatímco na hladině moře je běžný atmosférický tlak 1 013 hPa, v nadmořské výšce 5 500 metrů je tlak přibližně poloviční, tedy pouhých 500 hPa. Vně testovací komory přitom vždy panuje tlak atmosférický, změny tlaku uvnitř komory vytváří na železobetonový sarkofág obří síly. Rozdíl tlaků tu způsobuje průhyb stěny sarkofágu zhruba o jeden centimetr.
Příprava na Euro 7
Schopnosti nového Simulačního centra jsou výjimečné i v rámci koncernu Volkswagen. „Umožní nám to provádět testy vozů i pro jiné značky koncernu,“ potvrzuje Johannes Neft. Právě ke koncernovým úkolům bude sloužit i sousední pracoviště Emisního centra. Tady Škoda Auto nedávno zprovoznila jednu temperovací komoru a dva zbrusu nové emisní boxy pro měření emisí aut. Zatímco Simulační centrum bude sloužit zejména oddělením Technického vývoje, Emisní centrum poslouží jak při vývoji vozů, tak pro ověřování shody sériových aut s homologačními parametry prováděné oddělením Kvality.
Klimakomora Emisního centra umožňuje testovat auta při teplotách od -40 do +65 °C, relativní vlhkosti 10 – 95 % a testovací válce zvládnou výkon až 250 kW. Specialitou je rychlá schopnost změny teploty, ta se může měnit o 1 °C za minutu. Testují se tu jak vozy se spalovacími motory, tak elektromobily, u kterých je potřeba v testovacích cyklech (zejména známém WLTP) prověřit spotřebu energie a maximální dojezd vozu. To je mimochodem časově náročnější proces než testování vozů se spalovacími motory. I proto tu vznikla zmíněná temperovací komora, která dopředu připraví auto na teplotu testu. Vůz tak na dosažení požadované teploty (k tomu je potřeba doba až 12 hodin) zbytečně nečeká v testovacím prostoru.
